Tma a smrt jsou velké kamarádky. Kdo se smrti bojí, nesmí do tmy. Anebo naopak, šup do tmy setkat se s tématem smrti, pohledět jí do tváře a přestat se jí navždy bát!
Jednomu muži jsem poradila, aby nad svou myslí ve tmě zvítězil tím, že si představí, že je už mrtvý. Kdykoliv jeho mysl chtěla začít rozebírat něco z vnějšího světa, minulosti nebo budoucnosti, řekl jí: „Jsem mrtvý. Takže tohle téma je teď zcela nepodstatné!“ Tento návyk si osvojil a dokonce i poté, co ze tmy vyšel, mu to fungovalo. Kdykoliv ho pak v životě mysl rušila, stačilo jen říct jí: Jsem mrtvý! Tato příhoda mne pobavila a inspirovala, abych vám zde o smrti a tmě pověděla víc…
Existuje mnoho meditací na smrt. Při některých si máte například představit, že vám zbývá už jen rok života. Máte se ponořit do meditace a zeptat se sebe sama, co byste se svým posledním rokem života udělali? Chodili byste dál do stejné práce, věnovali tolik času úklidu nebo byrokracii, byli byste dál ve stejném vztahu? Když si důkladně procítíte, jaký život byste zvolili pro svůj poslední rok života, posunete se k představě, co dalšího byste ze svého života zredukovali, posunuli na žebříčku hodnot, kam svoji energii věnovali nebo naopak nevěnovali, kdyby vám už zbýval jen měsíc času. Pak si máte představit, že už vám zbývá jen týden. Pak den. Jak byste naložili s jedním jediným, posledním dnem svého života? S poslední hodinou?
(Štěpánčina) meditace na smrt
Moje meditace na smrt je však nekompromisní. Říkám lidem ve tmě: Představ si, že jsi cestou do tmy zemřel a teď jsi v bardu. Není cesty zpět. Už není možné nic v životě změnit, je jen možné se poučit z minulých chyb a na jejich základě si naplánovat příští inkarnaci…
Představte si, že jste cestou do tmy zemřeli
1. Ve tmě je velmi lehké živě si představit, že jste již mrtví. Pokud se pohodlně usadíte do křesla, tak, aby vám nebyla zima a nic vás netlačilo, po chvíli meditace se hranice vašeho těla začnou rozpouštět. Nebudete vědět přesně, kde přesně jste – budete tak nějak všude. Pokud si při tom představíte, že pocity fyzického těla jsou jen projekcí vaší mysli, která je na ně zvyklá, že vy sami jste však v bardu (tzn. prostoru, kam „chodí“ duše zemřelých po smrti), není těžké vžít se do vlastní smrti.
Film vašeho života
2. V tento moment si zkuste představit, že se díváte na film svého života od narození až do smrti. Ve tmě se často vybaví skutečné podrobnosti dětství nebo dokonce kojeneckého věku, kdo je dostatečně zklidněný a ve tmě již pobyl alespoň 5 dní, může si vybavit dokonce vzpomínky na prenatální život či vlastní početí. Dobře si svůj život prohlédněte, jaké jsou vaše talenty? Slabosti? Které věci jste si přáli udělat nebo naopak nedělat, ale v důsledku prokrastinace a odkládání až na PAK (až budu v důchodě, až děti vyrostou, až budu mít víc času, peněz, apod.)jste to nikdy nezrealizovali? Která přání jste si v životě nestihli splnit? Co by vás nejvíce mrzelo či rozesmutnilo, kdybyste se jako mrtví dívali na svůj život? (nesplněné sny, neodpuštěné či nevyřčené věci, atd.) Pokuste se z toho všeho vybrat 3 nejdůležitější věci, které si zapamatujete do příští inkarnace. Běžně vše, co vidíme v tomto filmu po smrti, při příští inkarnaci zapomeneme. Tentokrát však máte velkou výhodu: Tyto 3 věci si budete pamatovat a můžete si podle nich svůj další život zařídit!
Vlastní pohřeb
3. Další částí této meditace na smrt je představit si vlastní pohřeb. Kde by se váš pohřeb odehrával? V kostele, v krematoriu, nebo na louce? Ví vůbec vaši příbuzní, jaký pohřeb byste chtěli, kdyby se opravdu stalo, že neočekávaně zemřete? Máte napsanou poslední vůli? Dovedete si představit, jaký pohřeb by pro vás blízcí vybrali, kdyby neměli instrukce od vás samotných? Představujte si tedy místo, kde se váš pohřeb odehrává. Sledujete je jakoby od stropu místnosti. Kdo všechno tam je? Kdo je upřímně zarmoucen? Kdo pláče? Kdo přišel jen z povinnosti? Kdo promluvil o vašem životě? Blízká osoba, nebo najatý řečník? Kdo si dovolil složit text o vás? Co říkají? Vystihli v něm vaši podstatu, podstatu života, jaký jste žili? Nebo je to jen spousta klišé? Pokud v první části této meditace jste uviděli celý svůj život v jednom filmu, zde se váš život smrsknul do formátu A4 textu. Řekli o vás to, jak vás viděli a co jste tu svým životem zanechali.
Epitaf
4. Další částí meditace na smrt je představit si svůj vlastní hrob a náhrobní kámen, na kterém je vyryt epitaf. Co je to epitaf? Je to váš život smrštěný na pár slov. Podívejte se velmi dobře, která slova tam stojí? Pokud stále žádná nevidíte, zkuste najít svůj epitaf. Je to velmi dobré psychologické cvičení! Velmi mne zaujalo, že Eric Berne, zakladatel transakční psychoanalýzy, říká ve své knize „Co řeknete, až pozdravíte“, že epitaf není jen jeden, ale dva. Jeden je něco jako nápis na tričku, které celý život nosíme, něco jako naše maska. Druhý stojí na odvrácené straně náhrobního kamene, podobně jako i tričko má jiný nápis na zadní straně. Druhá, odvrácená stránka našeho epitafu prozrazuje skutečnou pravdu, někdy nepříjemnou. (Např.: Přední strana epitafu: Byla vzorná manželka a maminka, když zemřela, měla čistou podlahu. Odvrácená stránka epitafu: Snažila jsem se, mami, ale stejně jsem pro tebe nebyla dost dobrá!) Jaká je vaše odvrácená stránka epitafu? Já jsem například uviděla tuhle dvojičku: Žila vždy naplno. – Teď si teprv odpočne. Což vystihuje jak dobrou stránku, umění žít naplno, tak moji neschopnost zastavit a odpočívat, mít aktivitu a odpočinek v harmonii. Pro mnoho lidí je vlastní epitaf a stínový epitaf, jak mu říkám já, velmi užitečné cvičení!
Naplánujte si svou další inkarnaci
5. Po shlédnutí svého filmu života si duše samy vybírají okolnosti své další inkarnace, tak, aby perfektně odpovídaly tomu, co v této inkarnaci nezvládli a chtějí se naučit. I vy si v této závěrečné fázi meditace představte, na co se ve své další inkarnaci (tj. životě po pobytu ve tmě) zaměříte. Živě si vše představujte i s detaily, tak, jako by se to už dělo.
Zarámujte si své 3 věci nad psací stůl
6. Po návratu domů si napište viditelně ony 3 věci, které jste v bardu uviděli jako nejpodstatnější a zarámujte je. Pověste je nad pracovní stůl nebo nad postel, někam, kde je budete mít den co den na očích. Je velmi jednoduché, zapomenout na všechna důležitá zjištění během pobytu ve tmě. Jednoduše se na světle vypaří a nic z nich nezůstane. Nebuďte proto jako žena v české pohádce, kde se jednou ročně otevíraly jeskyně s poklady, ona tam přišla s dítětem a odložila si je, aby si mohla nabrat plnou zástěru diamantů a běžela s nimi domů. Když se však vrátila, jeskyně se zavřela i s dítětem, žena musela čekat rok, než se s ním opět shledá a po návratu domů uviděla, že všechny drahé kameny se změnily na obyčejné kamení.
Mnoho lidí ve tmě přijde na velké věci, když však přijdou domů, zjistí, že je to jen obyčejné kamení. Když se za rok znovu vypraví do tmy, opět najdou diamanty. Jak to udělat, aby diamanty byly diamanty i po návratu domů, to je velké tajemství… Tajemství integrace.
Chcete-li si přečíst více o integraci zkušeností rozšířeného vědomí, vypracovala jsem pro vás podrobný návod, jak se připravit, vědomě prožít a pak je integrovat do života: