Na začátku letošního roku (2018) strávil Michal u nás ve tmě celých 7 týdnů. Zatím to byl rekord, čeho se někdo odvážil. Ani já sama jsem zatím tak dlouhý pobyt neabsolvovala. Procesem ho provázel opatrovník Libor, který má taktéž zkušenost se 7mi týdenním pobytem ve tmě. Protože jsem právě měla dovolenou a nacházela se v Asii, s Michalem jsem se nepotkala. Nedávno jsem si s ním dala „rande“ v kavárně v Brně, když byl zrovna pár dní v Čr, před svým odletem zpět do Anglie, abych se ho na všechno osobně zeptala. Působil na mě dojmem osvíceného zenového mnicha, který žije přítomností a svůj život drží pevně ve svých rukách. Když jsem se ho zeptala, co v Anglii dělá, odpověděl mi: „Sekám trávu, foukám listí.“ (pracuje jako zahradník či údržbář jedné vily) později jsme si už dělali legraci právě oním zenovým způsobem: „Cos dělal před osvícením? Sekal trávu a foukal listí. A co děláš po osvícení? Sekám trávu a foukám listí…“
Snad vás tedy jeho slova osloví, nakopnou, inspirují…
(Rozhovor doplním jeho vlastními texty, které mi předal na kusu papíru)
Michale, mohl bys popsat moment, kdy tě napadlo jít do tmy hned poprvé na celých 7 týdnů? Co tě k tomu vedlo?
Vůbec první impuls jít do tmy jsem měl už jako teenager (někde jsem si přečetl krátký článeček), pak se to postupně objevovalo, mizelo a zase objevovalo…O čase jsem nikdy nepřemýšlel, až to minulé léto jsem věděl, že budu mít dostatek času, tak jsem si říkal, že 5 týdnů je tak akorát…odjel jsem pak do Anglie, ale každý den se ve mě ozývalo volání ať to prodloužím na 7 týdnů… Tak jsem uposlechl. A bohatě se to vyplatilo. Vlastně jsem si říkal, že těch 7 týdnů má asi nějaký důvod či význam, když je to maximum.
Věřil jsi, že to vydržíš nebo jsi spíše předpokládal, že terapii přerušíš o něco dříve?
Když už něco cítím tak jako tohle, tak mě to popravdě ani nenapadlo, že bych skončil dřív. Prostě jsem věděl, proč tam jdu a odcházet dřív by nemělo smysl ani užitek.
Mohl bys popsat, jak se od sebe jednotlivé týdny lišily? Cítil jsi, jak jdeš každým týdnem více do hloubky, do minulosti, apod.?
Každý týden byl jiný…to jsem popsal v tom listu jenž jsem Ti dal…
Během týdenního pobytu mají lidé krizi zhruba pátý den. Měl jsi krizi pátý týden? 🙂
O žádné krizi nevím, ale při zpětném čtení deníku jsem zjistil, že jich bylo několik… Ale když nad tím přemýšlím, nebyly to krize, že bych chtěl pobyt ukončit…bylo to emoční vypětí, kdy jsem byl tak vymačkanej, že jsem myslel, že dál to nejde… a šlo!
„Zase pláču. Ono uvědomění, že 33 let života byla lež, bolí, nesmírně bolí. Nemůžu se vrátit do stejného života. Kdo se nemůže vrátit? Ani nevím, kdo jsem, nebo vím? Nenamlouvám si to? Je vůbec rozdíl mezi pravdou a lží? Jedna bez druhé nemůže existovat. Nevím kdo jsem, co mám dělat, a už není cesty zpět. Jak hluboký je oceán vlastního poznání? Nekonečný.“
„Jen potok vyplakaných slz vás může očistit – jen upřímné slzy čistí duši.“
Co bylo pro tebe z celého pobytu nejsilnějším zážitkem?
Celý pobyt byl jeden dlouhý proces, jenž byl nezapomenutelný od začátku do konce.
Co bys vzkázal lidem, kteří jdou do tmy třeba na týden, z pohledu někoho, kdo jich tam prožil sedm?
Týden je pro mě, jako když si dám místo sedmichodové hostiny pouhý amuse bouche… Člověk by měl dosti promyslet, proč tam vlastně jde, hlavně beze strachu.
Jak jsi prožíval výlez ze tmy po tak dlouhé době? To musel být masakr! Jestliže lidé po 7 dnech zažívají po výlezu na světlo stavy podobné kocovině, motání hlavy, špatně od žaludku apod., tys musel zažívat výlez jako skutečný porod. Cítil jsi to jako nové zrození? Pomyslels na novorozence, jak se musí cítit, když po 9 měsících v lůnu uvidí poprvé světlo?
Nejvíce si pamatuju slunce a planetu… to bylo dobrý… a pak už jsem nevěděl nic… 4 měsíce jsem byl mimo, totální krize… Ale bylo to třeba… A srovnávat to s dítětem – nevím…
Já se tam čistil z celoživotních sraček, nebyla to procházka, ale bylo to úžasný, avšak neskonale náročný.
„Vstupujete do neznáma, jenž vás dokonale zná. A není nic, co by zůstalo utajeno. Hodíte-li žábu do vařící vody, vyskočí, ale dáte-li ji do studené vody a budete postupně zahřívat, uvaříte ji. Stejně tak tma: přichází velmi pomalu, zlehka, jako obří had vás obtáčí, avšak něžně – jakoby se s vámi mazlila. Postupně z vás tahá jednu bolest za druhou. Když už si myslíte, že jste zcela prázdní, objetí zesílí. Bolí to, strašně to bolí. Myslíte si, že slyšíte, jak vám praskají kosti v těle. Ale to se lámou řetězy, jež vás poutaly k tomu či onomu. Další slzy, zas a znova. Sevření povolí, úlevně si otřete mokré oči a je to tu zas – stisk ještě mocnější, než všechny předtím. Průjmy, slzy, zvracení. Nezastaví se to před ničím. Odpadáte, a to jsme sotva začali! 33 let bolestí, křivd a utrpení prožijete naplno znovu v sedmi týdnech. Teprve v tu chvíli se had kompletně svlékne a vy z něj vypadnete prázdní jako prázdnota sama. Ale také čistí. A jako had bez kůže, neobyčejně citliví.
A teprve v tu chvíli přijde temnota a vezme si i vás a nezbyde nic, jen ticho a čistý jas… “
U dlouhých pobytů ve tmě, podobně jako u zážitků s psychedeliky, je nutná integrace do normálního života. Jak dlouho probíhala u tebe integrace toho, cos ve tmě uviděl a pochopil? Nebo ještě probíhá?
Čtyři měsíce krize. To jsem nevěděl nic, nebyl schopnej normálně komunikovat ani žít… Potřeboval jsem být sám… Povedlo se. V červnu jsem si přečetl článek Temnota duše od sv. Jana od kříže, pochopil a krize v ten okamžik skončila. Tzn., že od června jsem převzal zodpovědnost za svůj život. To nejlepší, co se mi zatím stalo.
Jak takový pobyt změnil tvůj život?
Ukázal mi, že 33 let mého života byla lež, při níž jsem ani nebyl přítomen. Vlastně až díky tmě jsem začal svůj život opravdu žít.
Máš ještě chuť vrátit se do tmy? Láká tě to, nebo máš pocit, že máš vybráno na celý zbytek inkarnace? 🙂 a šel bys opět na tak dlouho? Nebo dokonce na dýl? Mniši pobývali ve tmě někdy i celé roky…
Párkrát mě to napadlo, ale rozhodně něco delšího: řekněme 5 – 6 měsíců. To by byl totální úlet! Má-li se to stát, nechť se stane. Uvidíme, čím mě život překvapí.
Já říkávám, že pobyt ve tmě je jako legální psychedelická zkušenost. Náš mozek si ve tmě sám vyrábí DMT, takže máme nádherné barevné vize a mandaly, naše nevědomí si s námi dává rande prostřednictvím silných archetypálních snů… Máš za sebou nějaké psychedelické zkušenosti? A pokud ano, k jaké látce bys přirovnal takhle dlouhý pobyt ve tmě?
Nejpodobnější byla ayahuasca, která s člověkem podobně jako tma mluví, probírá světlé i stinné stránky, je mazlivá a zároveň odporná…….… Ale zase na druhou stranu, tma trvala 7týdnů a liána pár hodin. Avšak ke tmě stejně jako k těmto přírodním látkám by měl člověk přistupovat vědomě a vědět, co a hlavně proč to dělá. I když vím, že tma i liána jsou živé a pustí člověka jen tam, kam je připraven.
Je něco, co bys chtěl vzkázat člověku, který se taky odhodlává jít na 7 týdnů do tmy? Nějaké doporučení, vhled, tip jak to tam lépe zvládnout?
Bez odvahy není sláva, takže žádnej strach, bo jediné a zároveň to nejhorší, co tam potkáš, jsi ty sám. Ale nemůžeš poznat boha, když neznáš sám sebe.
Během pobytu jsi stále jedl, nebo jsi zkusil pobyt kombinovat částěčně i s půstem, který jsi zamýšlel?
Půst jsem původně chtěl, ale po domluvě s Liborem (opatrovníkem) jsem ten nápad opustil. Snad jen jeden den jsem půstoval. Bo při delším půstu jsou nutné klystýry a to ve tmě není tak uplně jednoduché. A hlavně by se tím člověk připravil o zkušenost z plnohodnotného pokrmu.
Michal