Klienti se mně často ptají:
„Jak to vše začalo? Jak tě napadlo zavírat lidi do tmy?“
Kdysi jsem měla kamarádku Vandanu. Po návratu z Indie, kde jsme spolu putovaly, se dozvěděla o pobytech tibetských mnichů v temnotě a rozhodla se zatemnit svůj byt v paneláku, na pražském sídlišti. Sama si dělala opatrovnici, potmě si připravovala jídlo, s nikým nekonzultovala. Zůstala ve tmě celých 21 dní.
Ze tmy vystoupila na velikonoční pondělí, zcela znovuzrozena. Vyprávěla mi, jak si ve tmě prošla celý svůj život – se všemi si vše urovnala, všem odpustila. Řekla mi, že teď je připravena i zemřít…
Nějakou dobu pak přátelům a známým poskytovala pobyty ve tmě v zatemněné části svého bytu. (Psal se rok 2003, v celé České republice neexistovala tehdy žádná místa, poskytující terapii tmou – Vandana byla tedy česká průkopnice terapie tmou.)
Číst více…
Chystala jsem se k ní do tmy hned po návratu z jedné ze svých cest. Když jsem však přiletěla, přátelé mi oznámili, … že mezitím zemřela! Ve věku 42 let, předtím zcela zdráva. Rakovina přišla a rovnou si ji vzala.
Rozhodla jsem se přesto svůj záměr jít do tmy realizovat. V té době jsem studovala VŠUP v Praze a bydlela se svým přítelem v bytě v Dejvicích. Dům měl pod zemí zvláštní místnost, jako stvořenou pro pobyt ve tmě. Podobně punkově jako Vandana, zavřela jsem se ve tmě, bez jakýchkoliv informací a bez opatrovníka. Přítel mi jednou denně přinesl jídlo.
Po této zkušenosti jsem uviděla podobnost zkušenosti ve tmě s psychedelickými – vědomí rozšiřujícími zkušenostmi a její potenciál rozbořit člověku mentální vězení, které si vytvořil. Vyjeté koleje, ze kterých nemůže sám od sebe vykročit. Naleptává náš pevně vykonstruovaný svět a ukazuje nám formou drobných vhledů i silných snů, co přesně máme změnit a jak.
Věděla jsem, že je na mně, vzít pochodeň Vandany, a nést ji dál!
V mé rodné obci, v Lysicích, jsem si pronajala malou garsonku a zatemnila ji. První klienti byli mí přátelé. Ti odvážnější zvolili rovnou 10 dní v temnotě, i já si tam zažila svých 10 dní. Přestože podmínky tehdy nebyly zdaleka ideální,(garsonka byla hned vedle autobusové zastávky, kde každé ráno hulákali školáci a sousedila s masnou, kde hned za zdí visely půlky zvířat na hácích) lidé ve tmě zažívali silně mystické stavy. Dodnes na tuto punkovou dobu začátků rádi vzpomínáme.
Psal se rok 2011 a já jsem dostala od otce starý dům s věží v krásném místě poblíž zámku. Na zahradě stál zcela nevyužitý zahradní domek – hned jsem věděla, k čemu bude sloužit. Byla to moje první prostora k terapii tmou.
Tehdy vzniklo i jméno naší tmy: „Štědřich“ je složenina jmen Štěpánka a Oldřich, (můj tehdejší manžel, se kterým jsme vyráběli i orgonity.)
Protože však čekací doba na pobyty v naší tmě byla nejméně půl roku (v té době v ČR moc míst pro terapii tmou stále ještě nebylo), rozhodla jsem se v rámci rekonstrukce domu zbudovat další prostory. V dnešní době máme 3 prostory a neplánujeme další růst – cítím, že by to bylo na úkor kvality a energie, kterou Vám opatrovník může dát.
První roky jsem ve tmě působila pouze já, později jsem ale zjistila, že práce opatrovníka je velmi náročná – nedá se dělat bez přestávky roky. Zhruba po 3 měsících nepřetržité práce (o lidi je nutné starat se i o víkendech a svátcích, dokonce i když vám samotným není dobře – jsou na vás plně závislí) přijde pocit, že potřebujete vypnout, vyčistit hlavu a hlavně: alespoň chvíli nic NEMUSET.
Tehdy jsem se rozhodla otevřít se spolupráci a odeslala do Vesmíru požadavek, aby se objevily ty správné Bytosti, kterým bych svůj projekt, své „Dítě“, svěřila a mohla jim důvěřovat, že Vás budou opečovávat se stejným zájmem a láskou jako já sama. A ony se objevily…