Včera večír jsem se navrátil domů z pobytu ve tmě a vlastně až teď jsem schopen plně docenit vše, čím mě tma obdarovala. Tohle přesně vyslovila laskavá Alex, má opatrovatelka ve tmě, po tom, když jsem líčil některá svá uvědomění a průlomy. Jen v té chvíli jsem to ještě nebyl schopen tak procítit a plně pochopit či docenit. Ovšem během dnešního, či lépe včerejšího večera, mi to všechno docvaklo. Původně jsem si říkal, že ani není nic moc o čem psát, ovšem ono jeee!
Taaakže: od začátku, můj záměr, se kterým jsem do tmy vstupoval, byl především o větším propojení s tělem, uzemnění, regenerace, plus usazení myšlenek o věcech budoucích, co se seberealizace týká.
Ovšem hned při nástupu, ubytovaní, ješte za světla, přišla vtíravá myšlenka: „Sakryš, to nebude tak jednoduché, jak sis představoval!“ Záhy jsem zjistil jedno silné uvědomění, že tak je to se strachy vždy, neopodstatněné obavy a za každým strachem se skrývá dar. V tomhle případě, zvládneš toho mnohem, mnohem víc, než si myslíš a to se týká kompletně všeho.
Poté dny míjely, různá další uvědomění přicházela, ta se už většinou týkala seberealizace, projektů, zdraví, konkrétně páteře, jak se s pomocí chiropraxe o ni postarat, atd., atd., prostě můj dar intuice fungoval úžasně. Hojně jsem využíval sprchu a střídal ledovou s teplou, teda já tohle dělám už roky, ale zasejc pod náporem obav jsem to teď v zimním období přerušil. Ovšem Alex mi to doporučila a já i když váhal, tak jsem do toho nakonec šel a naprosto úžasný! Tudíž tímto jí děkuji za tohle popstrčení, a nejen tohle!
Pak přišel poslední den. Už jsem se tak nějak viděl venku, jen ten čas se jakoby natáhl a už ani nešlo moc spát. Během těch chvil mě to natáhlo do hluboké katarze, až jsem se rozplakal a uvědomil si, jak moc na sebe tlačím, jak prostě vždy a všude všechno zvládnu, jsem ten silnej, co projde čímkoliv. S tím pláčem mi přišlo velké uvědomění a především uvolnění všeho toho tlaku uvnitř, nastřádaného za léta: „Ty nemusíš, nemusíš vše zvládat, vlastně nemusíš vůbec nic!“
Hluboké odpuštění všem a především sám sobě, vlastně mě ten život už dlouho vedl k puštění všeho a já pořád nebyl připraven to doopravdy pustit, až teď, tam, ve tmě. Tím vším potlačováním spousty let jsem si úspěšně zablokoval většinu své životní energie a proto se funkce těla smrskly na minimum, včetně autoimunitního onemocnění, atd. Tam ve tmě nastal pro mě obrovský průlom. Tma léčí!
Poté přišla velká touha ukončit proces cca 10-12 hod dříve, než bylo domluveno a jediné o co šlo, následovat tu touhu a vykašlat se na pravidla, dovolit si to, prostě poslouchat tělo, což je klíč, doslova Tajemství života. Ta energie za tím byla naprosto ohromující a i přesto, že jsem nakonec ven nevyšel, jen se nadechl čerstvého vzduchu, protože už nebylo potřeba, jediné o co šlo, bylo následovat své tělo, svou touhu a poté už se mi ani ven nechtělo a jen jsem se blaženě ponořil do tmy a užíval si tu energii co jsem pocítil.
Takže můžu s klidem a především úžasným pocitem uvnitř říci, že jsem ve tmě objevil Tajemství života…